Zatím co se pražská "S" bitkovali na Letný, my si užívali ta svoje "S" ve Francii.
Říká se tady tomu malá Californie jelikož ráno "S"urfing, oběd na "S"kejtu a odpolední cigárko na "S" nowboardu...
Po několika doslova létech, jsme si tohle mohli zažít a zastihnout atlantickej prašan v akci. Z Hossegoru jsme se přemístili rychlostí metelesku blesku a už vidíme na náměstí horského městečka Milošákův tank. On to ve skutečnosti je Suzuki Samurai, ale Miloš rozhodně nedá na předsudky a z auta umí udělat i zorbingovou kouli. K tomu se ješětě ale dostaneme.
S Alex a Milošem jsme se neviděli téměř tři roky a jejich malá Saša, kterou zrovna vyzvedáváme ze školky, slušně vyrostla a je z ní skvělý číslo. "Novonomápokom". Každopádně jsme kompletní a pomalu se drápeme Samurajem k jejich skvělýmu baráku, kde se zastavil čas. Miloš pořídil solidní stádečko koz a slepic, takže vlastně baráčku navrátil původní funkci, jelikož ten sloužil jako příbytek pro pastevce vysoko v horách. Otevřený oheň v kuchyni a kamenný zdi jsou mimochodem i rodištěm naší Anu. Ta hned vycítila náklonost prostředí a vošéfovala si místečko na gauči hned naproti telce. Miloš umí všechno, jen ne být chvíli v klidu a tak hned potom co uvařil skvělý špagety, nastartoval auto a už jsme jeli vomrknout co vše se tu za tři roky změnilo a hlavně pozdravit dalšího pacienta - Marcela. Oba jsou naši dlouholetí kamarádi co se v Pyrenejích usadili před mnoha a mnoha lety a být v jejich společnosti znamená bolesti břicha ze smíchu nebo bolesti hlavy z opilosti. S Marcelem jsme dohodli véču v týdnu a vyrazili domu po dlouhym dni trochu odpočinout.
Další den nebylo extra počasí a jediný úkol dne bylo ulovit ryby na večerní grilovačku pro pár sousedů. Miloš je tvor společenský a tak není dne bez večeře a večeře bez lidí. Dorazili Pauline s Victorem, kterej dělá vlekaře nahoře na La Mongie a ještě dva kamarádi z Paříže. Naštěstí uměli anglicky, což bylo dobře, protože moje mizerná francouzština, se po návštěvě Peru,smíchala s mizernou španělštinou a ted mi nerozumí nikdo včetně mě.
Ráno napadlo trochu sněhu a mlha se odebrala do vyšších poloh, takže nebyly vidět štíty hor ale jinak viditelnost byla dobrá a to znamenalo, že se vytáhne z kůlny motor s navijákem a pojede se na jezero prubnout konečně vopravdu studenou vodu. Starou centrálu, kterou kluci předělali na naviják tahající cokoli a kohokoli a kdekoli, jsme umístili na břehu jezera aby lano vyšlo k rybářskému molu. Oblíknul jsem tuleně a šel ozkoušet vodu.
Jezero patřilo jen nám, já na molu, Miloš na druhém břehu s nastartovanou centrálou, Gabi na protějším kopci s fotákem a Marcel s radama u mě na startu. Gab dala znamení mě, já Milošoj a ten to spustil. Hned první start se oproti očekávání vydařil, ale po pár metrech motor utichl a já skončil uprostřed trasy ve vodě. "Došla šťáva" řve Miloš do nastalého ticha uprostřed lesů, v ruce třímající třetinku piva jako vždy. Jediný co jsem v tu chvíli vymyslel bylo jen " ty voleéé" přes celé jezero a pádloval zpět tahajíc za sebou lano.
Takovouhle partičku jako nás, ale nic nerozhodí a Marcel naskočil do svého Audi i s třema mokrejma psama a zmizel v serpentýnách. Miloš začal být nervozní, né kvůli benzínu, ale začlo nám docházet i pivo. Takže ještě rychlej telefonát Marceloj ať veme ještě nějaký plešky. Chvilku jsem v mokrém neoprénu dělal dřepy pro zahřátí, ale nebylo potřeba to přehánět, protože jsem už slyšel dunění a to bylo znamení, že Audi je nedaleko. A6tka s volantem na pravý straně se suveréně přiřítila s poctivou dávkou poctivýho tekna z lesa a hned bylo veselejc. Benzín se nalil do stroje, pivo do strojvedoucího a mohlo se nastupovat. Dali jme asi 6 jízd a každou cestu zpátky co jsem to pádloval mi tuhly nohy a ruce zimou. Poslední jízda už byla jak kdybych měl betonový kostky na chodidlech to bylo to pravý znamení jít z vody.
Večer nás čekala hamburgerová smršť od šéfkuchaře Marcela, kde jsme se sešli celá Milošova i Marcelova rodina a nacpaly si bachory k prasknutí.
Alex založila roztomilý label Bouche Cousue* pod jehož značkou tvoří krásné originální kousky. Sledovat a objednávat můžete přes FB >>TADY<<
Další den byl ve znamení čekání a odložení původního plánu odjezdu, jelikož v pátek mělo být azurko a nás ještě furt čekal ten snowboarding. Čekání se vyplatilo a v pátek ráno sedíme nasáčkovaný v naší dodávce směr La Mongie. Výjezd byl nádhernou přírodou, cestou kudy každý rok projíždí Tour de France, bylo stoupání do nebes. Dorazili jsme na místo ukázalo se před námi krásné horské údolí v 1850 m n. m. , které známe pouze v létě. Byla to krása. Čerstvý prašan nás zval s otevřenou náručí abychom se do něj zabořili přinejmenším po kolena. Poslední roky jsme na sněhu moc netrávili, takže jsme začali zlehka, ale nakonec jsme prubli i nějakou tu skalku. Po obědě už jsme měli dost a tak jsme to zatáhli do Milošovi místní hospůdky a pochytaly trochu bronzu na zdejší zahrádce. Cestou dolů nám ještě Miloš slavnostně ukazuje místo, kde to v zimě poslal se svojí Mazdou v jedný zatáče z celkem solidního srázu. A já se furt divim kde to ta Anu okoukala..
Sláva nazdar výletu, nezmrzli jsme, už jsme tu. #BACKINPRAGUE
Díky za podporu Nominal, Meatfly, Mr.BeakNest, Amazinc, a všem přátelům co nás provedli ve svém hoodu.