Být s autem a surfem na západním pobřeží a nestavit se v Hossegoru by bylo jako projet kolem domu rodičů a nepozdravit. Takže kola se točí a kilometry přibývají na nočním tachometru jako mouchy na čelním skle. Chtěli jsme se do meky českého surfingu dostat přes noc, což znamenalo asi 900 km a to se dá. Ráno jsme se probudili v autě a hned jsme šli omrknout vlny. Na "Cabráči" bylo plno jak při plné sezóně a vlny byly spíš menší, takže jsme si ještě dali chvilku oddech po večerním přejezdu a šli se projít po pláži a nasbírat nějakej zajímavej bordel. Jelikož bylo po mega bouři, tak toho na pláži bylo dost a od Hossegotu už poslušně jezdil traktor a uklízel. Cestou jsme potkali skvělou dvojku, holandskou malířku Madelaine a její husky partačku jménem Anuk. Samozřejmě proběhlo foceníčko na pláží Anu a Anuk vedle sebe a pak jsme spolu šli a povídali až jsme z Hossegoru došli na La Penon. Což v překladu znanemá, že máme spoustu pokladů v autě:) No a navečer jsme si vyzvedli klíče od našeho nového domova, skvělého a úžasného Mr. Beak´s Nest pod taktovkou Miládky s Tomíkem, kteří tu hnízdí přes léto a starají se o další stěhovavý surfaře co dorazí vosurfovat kdejakou vlnu...
No co vám budu povídat, hned jsme se cítili skvěle, jelikož s mama Milkou a papa Tomat jsme prožívali naše surfové začátky, takže to bylo jako bydlet zase doma.
Snídaně šampionů - díky NOMINAL za dodávku energie :)
Ráno jsme vyrazili na vlny a hned na La Graviere nebylo tzv. "vočem".
Lehkej offshorek vykresloval jednu vlnu za druhou a lineup prázdnej. Než jsem se nasoukal do tulení kůže, tak dorazilo pár místňáků, ale bylo se o co dělit, takže to nevadilo. Ve studený vodě mi zase zatuhnul "kotníček" kterej jsem si trochu demontoval pár týdnů před odjezdem na skejtu a tak jsem si připadal jak Anu když ji nutím přes zimu rehabilitovat a plavat v saunovém bazénku. Po každé jízdě jsem myslel že mi ta noha upadne, ale než jsem se vrátil na lineup tak to odeznělo a zase jsem čekal na jízdu bolesti. Když většina vln odešla s odlivem, vyrazili jsme si udělat do hnízda skvělej mořskej oběd, kterej jsme s polečně s odpolednem trávili až do večerní surfovačky. Zase padl los na La Graviere, s tím rozdílem od rána, že byl příliv a dostat se na lineup se mi podařilo až napotřetí a taky naposled. Takže jsem tam vystřihl rybí backside a topovej wipeout a jeli jsme dom, ale bylo to skvělý.
Ráno jsme dali klasickou objížděčku od Cabretonu až po Penon a nakonec jsme si řekli, že se tak ze zvyku podíváme až na Vieux Boucau, no a taky se mi nechtělo do vody tak se mi to nikde nezdálo dost dobrý. Co čert nechtěl na parkovišti při odjezdu jsme potkali Deliho, kterej ve Francii již po několikátý přezimoval, a to byl dobrej důvod jít do vody. Proudy ve vodě nás trochu potrápily a uprostřed plkání jsme zjistili, že budem muset začít pádlovat jestli se chceme dostat někam kde to má smysl a ne dolu do Španělska.
Deli nás obdaroval svým novým projektem "Amazinc" což je v Čechách vyvinutej a vyráběnej zinek na obličej, kterej Deli zbavil všech nepotřebných blbostí a chemie a naopak přidal přírodní látky a další tajný ingredience a tak vydrží dýl než normální zinek co používaj surfaři na tvář proti slunku. Večer jsme ho pozvali na véču k Mr.beakoj a ještě se domluvili na ranním společném surfingu před naším odjezdem do Pyrenejí.
Za poslední tři dny bezchybná Graviere nám nabídla slušnou hostinu, kde se podávala jedna vlna za druhou. Víc vln nás teda při dropu sejmulo, protože ani jeden jsme neměli moc napádlováno ale i přesto jsme pár rádiusů pojezdili a Tom to definoval celkem přesně: "málem jsme se poblil, utopil ale jsem štastnej"
Přeživší už sedíme v dodávce a míříme za sněhem do překrásnejch Pyrenejí.
Kdybyste nááhodou ještě někdo neznal Keep IT clean, tak inspiraci hledejte tady :)
Nebo na FB.
Galetky se sýrem... aneb co se v Bretani naučíš, na jihu jako když najdeš.
