Celý léto jsme se plácali v blátě obklopeni betonem a ocelí. Bylo to super a máme za sebou velkej kus práce.
Teď ale konečně budou lítat třísky a to mám raději než ruce vysušený od cementu.
Položením panelů na garáž a přetažením celé plochy hydroizolací jsme připravili vše potřebné pro tesaře, aby zahájili další etapu stavby. Etapu, kde pro amatéra (tj. nás) nebylo moc místa. A tak jsme v podstatě měsíc jenom koukali na to, jak se naše představa o budoucím objektu zhmotňuje a dostává jasné obrysy. Kluky tesaře, který jsme potkali u Kolína, jsme trochu zdrželi kvůli práci na základech. Tesaři si ale i tak dokázali poradit: mezitím si u sebe v dílně přesně připravili trámy a na naší stavbě je pak už „jen“ sestavili. Stavba tak vyrostla jak dva křemenáči po dešti.
Celý měsíc jsem ale tesaře obcházel jako divoký tygr v kleci: těšil jsem se, až skončí svou práci a já se vrhnu do dalších etap. Když ten den nastal, postavil jsem se doprostřed domu, podrbal se na hlavě a řekl si: “Sakra, a co dál?” Z divokého tygra tak bylo rázem krotké kotě. To navíc zjistilo, že střechaři, se kterými byl tygr půl roku dohodnutý, mu práci odřekli a on musí dřevěnou konstrukci co nejdříve zastřešit a chránit před blížícím se podzimním nečasem. Avšak Český ráj je plný lidí, co rádi lezou někde po vejškách. Obvolal jsem pár kamarádů a měl trochu štěstí. A tak hned další víkend jsme s partou horolezců pokryli folií první střechu. Takže tady děkuju Pankymu s Dejvem, Honzovi a Markétě za helf. Pak přišlo pár deštivých dnů a bylo potřeba co nejdříve zakrýt konstrukci nejen shora, ale i po obvodu. Další týden dorazila crew (po kalbě na Marošáně) a vyšvihla druhou střechu; já se ségrou jsme zatím dávali fólii na stěny. Úplnej orchestr... Pár dní mi pak ještě trvalo, než jsem všechno pečlivě dolaťoval, ale barák už byl relativně v suchu.
Mezitím jsme navíc stihli zaměřit okna, aby byla co nejdříve zadána do výroby. Tím se dostávám k hodně zajímavý etapě - okna. Musím přiznat, že tahle věc mě dost zaskočila. Jako student jsem jim nějakou větší pozornost nevěnoval, vždy jsem řešil jen materiál, tvar, velikost, členění atd. A celý dům pro nás konstrukčně zpracovával kamarád-projektant, podle něhož mají být v dřevostavbě dřevěná okna. Tak jsem to vzal jako fakt.
Začal jsem ale o tom pochybovat, když jsme navštívili showroom firmy na dodání oken. Celý ten systém oken je vlastně postavenej dost nahlavu. Většina dřevěných oken je natírána lazurami, čímž částečně ztratí typickou dřevěnou strukturu, navíc jsou na spodních stranách olištována lištami, aby nejexponovanější části netrpěly povětrnostními podmínkami. Když to sečtu, tak klasické dřevěné eurookno vypadá míň dřevěně než levnější plastové okno s dřevěným designem. Takže na jedné straně si lidi dávají dřevěná okna, co vypadají jako plastová a měli by je každý dva roky ošetřovat nátěrem, a na druhé straně si lidi kupují plastová okna s designem dřeva, které nemají okapničky a už z metru vypadají víc dřevěně než ty pravé. Jsou tu samozřejmě i dřevěné varianty oken, které vypadají opravdu dřevěně, ale člověk si za to hodně připlatí a to mi přijde už tuplem postavený na hlavu abyste si platili vysoký nadstandard za to, že okna budou vypadat tak, jak dřevo má vypadat. Neříkám, že to je něčí chyba, ale tahle cesta nás prostě neoslovila. Navíc všichni asi po dřevěných oknech prahnou, a tak nám jistá firma dala termín dodání za půl roku, což je taky úplnej nesmysl a tak jsme se rozhodli poohlédnout jinde a jinak.
Ale kde jinde? Dřevěná okna se nám nelíbí a opravdu dřevěná okna jsou příliš drahá. A dávat plastová okna do kompletně dřevěnýho domu včetně fasády by byla nejen morální a estetická sebevražda, my plast prostě nemáme v lásce. Třetí variantou byl proto hliník (díky Woma za tip:) ). Poptávali jsme u několika firem a cenově nejlíp na tom byla Okna.eu. Když jsme vyrazili na obhlídku, překvapily nás kvalita a provedení oken stejně jako vstřícný přístup (o což se postaral přímo náčelník z Okna.eu Ing. Chomát). To nás okamžitě přesvědčilo, protože tohle jsme o konkurenci nemohli říct (pravda je, že jí to ani nemůžeme zazlívat; ono když vám do obchodu přijdou dva feláci v kšiltech na rychlo a že prej stavěj dům a potřebovali by nějaký okna, tak to asi nebudí úplně důvěru, že jo). Každopádně doba se mění a tak se hliník už nestěhuje do Humpolce, nýbrž na věčné časy k nám do Ráje. A nejvtipnější na tom je, že za stejnou cenu jakou měla ta základní dřevěná okna.
Viva la hliník.
