Střecha
Tenhle blog o střeše je takovým průřezem našeho dosavadního počínání na stavbě. Začali jsme ji v tričku, pak se museli přioblíknout, přidat pláštěnku tu pak vyměnit za kožich s čepicí a teď s instalací okapů vítáme jaro.
Ale vraťme se na začátek. První, co jsme museli udělat po vztyčení nosné dřevěné konstrukce, bylo natáhnout na krovy difúzní fólii, která zabránila pronikání deště na samotnou konstrukci i do vnitřku domu. Následně se na střešní latě, kterými fólie byla připevněna, natlouklo tzv. plné bednění. To znamená na sraz kladená modřínová prkna, která částečně ztužila konstrukci, ale hlavně chrání fólii proti mechanickému poškození a tvoří pevný podklad pro finální hliníkovou krytinu. Tuhle část jsem musel absolvovat taky, protože jeden z mých střechařů si potřeboval odskočit na žlutou ponorku Dukly Praha co teď na pár dekád zakotvila na břehu Vltavy. No a tak jsme s druhou půlkou týmu – „Staroušem“ mlátili jeden hřebík za druhým. Řeknu vám snažit se držet krok s profíkem je dost náročný a moje zápěstí tuhle soutěž prohrálo nejen v rychlostní zkoušce, ale zaostávalo i v přesnosti hodu kladivem na cíl. Každopádně naše tempo i přes mou prezenci bylo vražedné a v průměru jsme měli jednu stranu domu za den hotovou. Když si vzpomenu, jak jsem se první den nasoukal do svého sedáku na jištění s větou, že jsem ready, tak se na mě Starouš podíval s dotazem: „a na co máš ten sedák vole?“
Amatér jako já se musel naučit pár základních pravidel, vzít si dostatek hřebíků, kladivo a musel zapomenout na to, že se může v lepším případě zabít a nakonec dojde k názoru, že jištění je přeceňovaný luxus. Včetně situací kdy „někdo“ sedí na lávce předkloněn směrem dolu k okapu a motorovou pilou odřezává zbytky prken.
S pobitím střechy prkny se mi trochu ulevilo a jedna malá etapa byla za námi. My s Gabi jsme se pomalu chystali na odlet do teplých krajin, Panky se vrátil ze služby na Yellowsubmarine a dokonce přijel i Martin na bílém koni. Parta byla tedy kompletní a začala se pokládat PREFA, střecha, která dá našemu domovu výrazný poznávací charakter. Máme rádi, když si věci na nic nehrajou a tak jsme nechali imitaci břidlice, lavice i stolice hezky v katalogu a zvolili přírodní hliník.
My jsme zatím pracovali v Indonésii na jiném baráčku a za rozhodně odlišných povětrnostních podmínek než kluci u nás na baráku. Informace o tom, jak si vedou se k nám dostávali hůř než nahrávky Rolling Stones do Československa a tak jsme museli doufat, že vše probíhá podle plánu. Počasí v Ráji bylo letos opravdu kruté a ledový vítr se Staroušoj a Pankymu vepsal do tváře natolik, že Panky okamžitě po našem návratu odletěl rozmrznout do Afriky. Starouše hřeje láska k řemeslu a tak přijel ještě dodělat závětrný lišty a střecha je z 90% hotová a čeká se jen na svody okapů a na komíny.
