Zdravíme všechny na planetě Zemi, hlásíme se z Ráje!
Od posledního blogu uteklo hodně vody v řekách a my jsme o hodně chytřejší a o hodně vrásčitější, ale pořád máme dost sil :)
Delší textový souhrn jsem trochu odkládal, jelikož jsem měl na krku diplomku a s tímhle vším okolo stavby jsem prostě nestíhal sepsat co se tu dějě a tak jsme alespoň dávali info v podobě fotek na náš instagram a FB.
#studioraj
Abych navázal na předchozí text, musím uznat, že usazení domu do terénu jsme myslím zvládli perfektně.
První kontakt bagru s terénem jsme zahájili v jihozápadním rohu objektu, což znamená v nejvyšším místě svahu. Zde jsme nejprve odebrali část zeminy a srovnali do roviny asi polovinu plánované zastavěné plochy. Zbytek terénu byl pod úrovní této nové roviny a tak zůstal prozatím v původním sklonu. V tomto nejvyšším rohu jsme odebrali zhruba 50 cm výšky zeminy a následně do vytvořené roviny začali hloubit základové pasy, které v těchto místech měly být 1,5m hluboké do roviny, to ale znamenalo 2 metry od původního terénu z druhé strany. Někdo nám vytýkal, že toto nejhlubší místo kopeme jako první a tím pádem bude nejdéle vystaveno riziku zavalení, ale z důvodu směru vyvážení zeminy na skládku na druhém konci pozemku nebylo jiné varianty. Navíc se mi lépe určovalo vizuálně jak hluboko ten dům “zakopeme”, než kdybychom začínali na druhé straně v nejnižším místě terénu, tedy nejmělčím místě kopaného pasu a představování si výsledné výšky podlahy někde ve vzduchu.
Za jedno odpoledne jsme tedy srovnali část terénu do rovniny a vykopali dva na sebe kolmé obvodové pasy do potřebné hloubky. K dispozici jsme měl pouze bagr bez auta, takže chvilku trvalo, než odvozil vykopanou hlínu asi 50m vedle. Každopádně od začátku rozhodování, kdy se začne se zemními pracemi jsme samozřejmě kalkulovali s počasím, které nás dost potrápilo. Na jedné straně už jsme potřebovali začít abychom stihli termín dokončení desky a nástup tesařů na dům a na druhé straně bylo takové nestálé počasí, které ukazovalo sluníčko i dešť. My jsme viděli sklenici poloplnou (tedy pozitivní pohled na věc mohlo by se zdát a říkali jsme si že bude hezky a začali jsme kopat).
Tu noc jsme trávili v naší chillout zóně u Sísy na chatě asi 10km nedaleko, když se přihnal na ráj lokální mrak a místo sklenice byly poloplný základy... Ten zatracenej jíl totiž drží všechnu vodu, takže co napršelo, to tam zůstalo a začalo to podmáčet stěny pasů. Hned ráno jsme tedy začali čerpadlem odčerpávat vodu abychom zabránili uplnému zhroucení.
I přes naše rychlé jednání se na několika místech stěny trochu vyvalily a základová spára byla uplně podmáčená.
V našem dvoučleném týmu začala bujet beznaděj i díky další předpovědi nepříznivého počasí. Nejtěžší bylo se rozhodnout jestli pokračovat v kopání abychom co nejdříve zalili pasy betonem, jelikož jsme nevěděli jestli další déšt neponičí výkopy natolik, abychom je případně nemuseli kopat znova a mnohem více a následně dělat nějakej šalung pro beton. Nakonec jsme se rozhodli že výkopy zakryjeme velkými plachtami a počkáme týden na lepší počasí, jelikož měli přijít další bouřky. Vše jsme pečlivě a fortelně přikryli a nechali možnost větrání aby se mohla vlhkost z mokrých výkopů dostat pryč. No jak to tak bývá tak jsme odvolali bagr i auťák, my se sbalili a odjeli do Prahy makat na projektech a od tý doby svítilo sluníčko a já si připadal jako uplnej magor, jelikož si říkal že jsem to měl nechat odkrytý aby se to pod sluníčkem rychle vysušilo.
Takže s pocitem nezdaru sedíte v Praze v kanclu venku svítí sluníčko a vy víte, že máte přikrýtý nadojený základy a přemýšlíte jestli se nemáte okamžitě zvednout, odvolat všechny nově naplánované schůzky v Praze a jet zpátky na stavbu. Do toho jsem si stříhal metr kdy mám odevzdat svou diplomovou práci, na kterou jsme ještě nesáhl a za měsíc ji mám odevzdat, peníze na kontě spíš ubývají než přibývají a do toho se hádáte s Čezem a Bankou. No nebylo to lehké období a možná proto jsem si nechal to psaní trochu na pozdějc :)
Vydrželi jsme tři dny v Praze a když jsem na všech aplikacích světa, které předpovídají počasí, zhodnotil, že teď je ten moment kdy vyrazit do boje, zvedl jsem telefon a znovu jsem objednal bagr s autem a zahájil druhý pokus.
Tentokrát úspěšně! Mokré pasy jsme odkryli a nechali vysychat a zatím kopali další. Ve výsledku bylo super že jsme je přikryli tou plachtou, jelikož nevysychaly příliš rychle a nevytvořily se tam pukliny, které by se pak vydrolily a zasypaly celý výkop. Jako na jíl už jsem expert, bez legrace. Prostředí si udrželo hezkou vlhkost a další tragédie se v těchto místech neodehrála. Záměrně píšu v těchto místech, protože další krizovku jsme měli teprve před sebou.
Po asi třech dnech práce s bagrem jsme měli kompletně vyhloubené základy včetně sklepa a mohli jsme začít instalovat armovací koše na dno obvodových pasů, nepodcenili jsme ani zemnící pásky a vývody na hromosvod. Ikdyž konstrukce domu bude dřevěná a tedy celkem lehká oproti zděnému domu, základy jsme nepodcenili vzhledem k tomu, že se nacházíme v jílovité půdě a navíc ve svahu a celková délka objektu je přes 27m. Další věc je, že navržený sklep mezi domy je neuzavřený, musely i pasy sklepu být v nezámrzné hloubce od jeho dna a tedy skoro 4 metry od původního terénu. To už je solidní díra. A zde přichází další zkouška naší blbosti. Bylo 7 hodin večer, měli jsme vykopané a začištěné pasy včetně sklepu, v nich usazené armovací koše, pečlivě provázané ve všech rozích, na koše byl natažen zemnící pásek, vše poctivě vypodloženo, aby beton zalil každou část ocelové konstrukce jak ze stran, tak ode dna. Všichni pomocníci už odjeli ze stavby a zbyl jsem tam jen já, Gábi a bagr, který si to zrovna štrádoval domu a v tu chvili se nám utrhnul špatně odsvahovanej výkop sklepa přímo do vykopaného pasu s armaturou a páskem a jako lavina vše kompletně zasypal. V šest ráno měl přijet mix (27 kubiků betonu) a my byli v háji. Chvíli jsem se zastavil a rozmýšlel co s tímhle dělat. Rozhodli jsme se přes odpor všech zůčastněných, že beton nerušíme a vše do rána uvedeme na pravou míru. Povolali jsme zpět pomocníky, přemluvili bagristu aby odložil večeři a dali jsme se do práce.
Na konec to trvalo asi jen dvě hodiny a stálo nás to jen jednu zničenou armatůru, kterou jsme mohli nahradit. Muselo se hodně máknout rukama, protože tak hluboko a z daného úhlu už bagr do výkopu nedosáhl, takže díky i sousedům, kteří přišli pomoct a bagristoj Jardoj, kterej to s náma nemá lehký, ale zatim sem jezdí rád :)
Jak jsme poprvý v životě lili beton do naší země vám popíšem v dalším článku. Zatim zdar.
Všechny zdířky plný jílu. To nechceš...
Když jsme byli v nejlepším..ehm nejhorším...přilétl se nad nás podívat balon...asi cítil to zoufalství na kilometry :D
Už ani Jarda se nesměje....
Zemnící pásek, natřen precizně v každém spoji... hromosvod nepodceňovat
Neopírám se o lopatu, opírám se o radlici...
Opejkačka na roxoře... (jak se tohle může skloňovat?! .))
Gábi a její novej kámoš, Nivelák.
A taky jsme přišli na to, jakto, že jsme tý vody měli v těch pasech tak strašně moc... aneb stará drenáž, která svádí vodu z celého pole, vyústila právě v jednom z pasů...
Good to know.
Francie přijela!! Ola láá !
Krásně je u Sísy...
#holkyZráje
Máme nejlepší sousedy, aneb když ti je nejhůř a přistane ti na bedýnce na elektřinu teplá večeře...
(zatím jen bedýnka, elektřinu stále nemáme, to by bylo na samostatný post plný hejtu, a to asi nechcem wtf. ČEZ)
Keep running...
#traGArun
Doprovodné video, aneb trošku toho rozhýbaného bahýnka: