——P-A-N-E-L-Y——

„Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou.“

                                                                                                                                                                    Dalajláma

Tohle je můj oblíbený citát, kterým se řídím čím dál častěji, především díky zásluze spousty neřešitelných situací, které se začaly v mém životě objevovat. Jedna z takových situací se odehrála, když nám konečně dorazili na stavbu železobetonové panely na garáž. To je jedna z těch věcí, o které jsem věděl že jednou přijede a bude to problém. Příjezdovou cestu k domu jsem si totiž před rokem vytyčoval sám, podle možností majetkoprávních vztahů v daném území a bylo mi od začátku jasné, že dlouhé a těžké věci se budou na stavbu dostávat s velkými obtížemi. Cesta má totiž 3K. Je z Kopce, Klikatá a Kurevsky úzká a jako prémie je jednosměrná bez možnosti se s návěsem za kamionem otočit. Tenhle super setup byl navíc dost zásadně okořeněn trochu nečekaným zásahem vodáků, kteří v nejkritičtějších místech vykopaly výkop pro nově vznikající vodovodní řad v obci. 

Tohle vše jsme však věděli a s firmou, která panely dodávala konzultovali. Těm se to podle fotek zdálo jakože pohodička a vzhledem k vytíženosti svých řidičů ani neposlali předem průzkumníka aby terén očíhl. Jelikož jsem věděl že je to dost kritické, snažil jsem se několikrát apelovat, aby se přijeli podívat ale neúspěšně. Ono možná líp, protože by řekli že cesta je pro takovýto náklad nesjízdná a panely by nepřivezli. Tady tedy přidávám další citát.

„Že nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí.“

Takže jednoho rána přijel tahač s návěsem dlouhým 12m, takže dohromady s kamionem byly delší než tejden, což mě mimochodem dost nemile překvapilo. V mých katastrofických myšlenkách jsem si totiž představoval že 6timetrový panely přiveze šetimetrovej návěs, v těch lepších představách jsem si maloval jak to přiveze auťák přímo na korbě. To, že ty panely vážej dohromady skoro dvacet tun, už jsem neřešil. Každopádně zpátky k problému, říkejme tomu třeba “ ježek mimo klec” kdy stojím u kamionu kterej měří přes půl vesnice, i s nákladem má kolem 40 tun a chcete ho dostat někam kam máte problém zajet s velkou dodávkou. 

Podávám si ruku s řidičem ( říkejme mu třeba NINJA) a rovnou si tykáme se slovy, že to bude dlouhej den. Jdeme to společně omrknout a když na mě Ninži vyhrkne, že bude nejlepší když tam nacouvá, začínám potajnu v kapse vytáčet zásahovku z Bohnic. NINJA nelenil a bez zbytečnejch řečí skáče pár ladnými skoky za volant a začíná couvat. Hned první výkop našeho skvělého nového vodovodu nás dost potrápil a ve mě zavládl totální pesimismus o celkové úspěšnosti této akce.

„Pesimismus vede k neúspěchu.“

Už ani nevim jak, ale první zatáčku jsme překonali a přicházela druhá zatáčka z celkem tří. Ta byla nejtěžší, byla v nejprudším kopci, pouhé 3m široký průjezd mezi ploty a v nejdůležitějším místě byl druhý výkop vodovodu. No nebudu to prodlužovat a rovnou prozradím že i tuto zatáčku jsme, na několikátý pokus, tahání bagrem do kopce a přejezdem kolami kamionu přes metrový výkop, zdolali. Zbývala poslední zatáčka, kerá se zdála být nejlehčí ale zato byla nejostřejší a přítomný bagr nám musel vnitřní stranu částečně odbagrovat a kamion byl na místě. 

Pak už jen následovalo panely jeřábem přemístit z podvalníku na místo určení a srovnat je na milimetry tam kde měli být.  Gabi všem účastníkům udělala za odměnu kávu a mohli jsme se poprvé projít v místech, kde doposud byla jen díra.

Hned druhý den jsem zadělal spáry betonem a zavolal tesařům, že jsme připraveni na příjezd dřeva a kompletaci hrubé stavby domu. Tak se těšte, protože teď teprve začínáme stavět :))

Na konec bych rád podotkl, že celou dobu mluvím v množném čísle jakobych na tom všem měl nějaký zásluhy, ale ty patří především skvělýmu řidiči z Hans prefa. Díky Ninji.

„Nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá.“

Jára Cimrman