Dnes jsem si sedl ke klávesnici s tím, že konečně napíšu po dlouhé době blog. Po tak dlouhé prodlevě je ale těžké začít jakoby nic. To slovo prodleva mi stále zní v uších a tak jsem si řekl, že začnu právě s ním.
V hudbě se prodleva označuje: „delší dobu držený tón nebo souzvuk“ dále je charakteristika
popsána jako: „Dlouhé trvání skladeb a statická harmonie má na mnohé posluchače uklidňující, harmonizující působení. Tato hudba se proto používá jako prostředek léčby nebo součást různých duchovních technik."
Tím jsem se chtěl oklikou dostat k tomu, že jsem vás, svoje čtenáře, nezanedbával svou nečinností. Ba naopak jsem vám cíleně dával prostor k relaxaci a léčbě. Času jste dostali dost
a proto nadešla chvíle to do vás opět nahustit.
Poslední zmínka o studiu ráj tady na blogu je datována něco okolo března 2018, když jsme psali o střeše.
Tak to už jsme teď dál, ale furt ne ve finiši.
Takže hned po tom co byla hotová střecha jsme se vrhli na komín.
Sice neočekávám že náš magmatický krb bude chrlit komínem kila žhavé lávy, ale i tak je to ve dřevostavbě poměrně choulostivá záležitost. Od začátku bylo jasné, že bude procházet vnitřkem domu a že bude nerezový, pohledový, lehký.
Tím ale moje představa komínu končila. S firmou Komíny MB a Ciko komíny, kterým chci tímto poděkovat za trpělivost, jsme doladili veškeré detaily ohledně prostupů dřevěnými částmi, jako je strop a střecha, a mohlo se jít na věc.
Já se akorát modlil, jestli jsem správně naměřil svislou osu komínu vůči průchodce ve střeše a stropním trámům. Pokud by to neklaplo tak bych mohl komín používat například jako potrubní poštu a na zimu bych koupil kvalitní přímotopy.
Samotná instalace byla už celkem hračka. Celý komín je jako skládačka, takže se na sebe nacvakly jednotlivé segmenty a provedlo boční kotvení v 1NP, které vlastně drží celý komín.
Průchod střechou je řešen speciální obložkou z pěnoskla, které dělí teplo z povrchu komínu od tepelné izolace a nosných krokví. Jelikož skladba střechy je cca 40 cm a jedná se de facto o uzavřený prostor, mohlo by se zde teplo akumulovat a vytvářet problém. Proto je potřeba tomuto místu věnovat speciální pozornost. Zbytek je ve volném prostoru interiéru a byť má samotný komín zesílený plášť, stejně bude vydávat poměrně dost tepla do okolního prostoru a tím ho pomůže vyhřát, což je žádoucí.
Dalším velkým úkolem bylo nainstalovat kotvení pro pojezdovou lištu vrat, které nás zdržovalo od dokončení dřevěné fasády. Háky, které nesou pojezd, jsou kotveny do krovu uvnitř skladby střechy a pak svisle vynášejí samotný pojezd asi o metr níže na venkovní fasádě. To jsem si samozřejmě musel sám vymyslet, nakreslit a nechat zadat do výroby. To je poměrně dost činností, které zvyšovaly riziko, že někde udělám chybu. Vzhledem k tomu, že kolejnice prochází přes pultovou střechu krytého stání mezi domy, která je ve spádu pro lepší odtékání dešťové vody do okapu, je pozice pojezdové lišty vůči krovům na každé straně domu odlišná. Tím pádem i rozměr háků musel být přesný pro konkrétní pozici.
Svislá část háků je pak schovaná ve fasádě v provětrávané mezeře na tloušťku střešních latí kterými je mezera vymezena. V místě kotvení lišty pak z fasády vystupují jen destičky s již navařenými matkami do kterých se následně našroubují kotvící prvky lišty. Největší probém byl během vrtání děr pro uchycení háků do krovů. Jelikož výsledný pojezd musí být samozřejmě pro co nejjednodušší manipulaci s vraty v naprosté rovině, museli jsme dbát především na přesnou úroveň právě kotvení v krovu. Na to jsem prostě nemohl být sám, protože bylo potřeba z venku držet hák ve správné pozici a zároveň zevnitř vrtat díry do krovu a háky přišroubovat.
Jednoho dne mi zavolal strejda eRboš z baru Nebe, že prej jak se máme u nás v Ráji. Říkám, že fajn, ale že mi chyběj jedny ruce jestli nahodou o nějakejch neví. No kdo strejdu zná, ví, že sežene vše a tak mi během hodiny volá zpět že jedny ruce sehnal a jestli nevadí že budou německý. Říkám že naopak. Můj novej parták Helmut byl na cestě kolem světa se svou rodinou a prací si chtěl zpestřit čas který trávili v Čechách cestou na Nový Zéland. Ale mohl jen na jeden den, takže to byla skvělá příležitost vzít ho na háky.
S Německou přesností jsme vše zaměřili nařezali závitnice a pustili se do samotné instalace.
To už bylo trochu horší, přístup ke krovům byl omezený, takže člověk tam šmátral rukama spíš po slepu a hlavu měl zabořenou do skelný vaty která už byla ve střeše uložena. Když už jsme měli skoro hotovo, jeden hák se nám nepodařilo nainstalovat úplně podle našich představ, ale já už toho měl plný zuby a řekl jsem, že to stačí a že na to serem. To bych ale nemohl mít za zády Die Uberwachung, aby nezačal kroutit hlavou div se mu neukroutila. Nein, Nein, Tadeas es ist dein Haus, mach es richtig. A tak jsem sklopil hlavu a šel to předělat.
Ještě jsem zapomněl zmínit jeden úsměvný moment, kdy se Helmut ptal za kolik vlastně bude dělat na hodinu, řekl jsem mu, že mu nemůžu dát víc než 150kč na hodinu jestli je s tím v pohodě. On se mě zeptal kolik to je v eurech a já mu řekl že cca 5 euro. On se jen pousmál se slovy že to pro něho bude dobrodružství a že za tak málo ještě v životě nepracoval.
Uvnitř domu průběžně probíhalo vatování a zaklápění stěn OSB deskami. Pak bylo potřeba povolat další profesi. Elektrika, od začátku jsem věděl, že jednoho dne přijde chvíle a já budu muset definitivně určit kde jaká zásuvka má být a jaké světlo bude kde. Představu jsem měl, ale když pak stojíte na místě a začnete opravdu řešit jaké světlo se bude odkud zapínat , vypínat zjistíte, že jste si tyhle detaily při plánování neuvědomili. Není to nic závratného, ale když jdete potřetí za elektrikáři, že to uděláme ještě trochu jinak, než jste se domluvili před pěti minutami, připadáte si trochu jako blbec. Uvědomíte si, že najednou řešíte nečekaně a v rychlosti věci, který budete následovně denně používat a že jste na to mohli myslet trochu víc dopředu. Takže doporučuju si pořádně rozvrhnout nejen pozici zásuvek ale i vypínačů a celkově fungování hlavních a průchozích světel v domě. Pro tento případ mám dva domy a co se na jednom naučím na druhým jako když najdu že?:)
No a teď je myslím ten správný čas na odlehčení a na to je specialista náš soulbro Dan, kterej za námi přijel na dva dny natočit video jak dřu v potu a krvi. Na video si ještě musíme počkat protože z Dana se stal PLAYBOY boy a přesto, že jsem navlíknul opět americké legíny, tak tenhle legendární časopis dostal přednost a my musíme počkat. Zatím tedy nabízíme foto z backstage
No a krom Dana k nám zavítají i ostatní kamarádi, kteří nám buď pomáhají, morálně podporují nebo přivezou oběd a rozdělají oheň, aby bylo kde si ho ohřát. Takže vám všem díky za podporu!
Ještě tu dnes pro vás mám jedno velké téma na závěr. Pískování / úprava povrchu trámů. Dřevo, které mi tesaři dovezli na stavbu totiž leželo dobu venku na dešti a slunku a tak dostalo po vizuální stránce trochu zabrat. Trámy byly nerovnoměrně a různě zašedlé, špinavé, a tak bylo potřeba pohledové části nějak obrousit/opískovat. Jelikož trámy byly již sesazené a vznikaly tak špatně přístupné kouty, rozhodl jsem se pro techniku pískování. Výhoda toho měla být menší náročnost oproti broušení, lepší efekt zvýraznění struktury dřeva a opracování dřeva i ve špatně dostupných místech. No, když to shrnu, tak v druhém domě zvolím asi jinou techniku, poněvadž tohle byl pro mě a pro kluky ukrajince co mi pomáhali, očistec. Vyzdvihnu jen několik negativních bodů, které jsem musel řešit. 1. už samotná práce bolí, a teď to nemyslím jako povzdech lenocha, ale písek, který tryskou ženete na dřevo a tím ho opracováváte se odráží od cíle a má furt dost síly, aby zasáhl i vás a to bolí. Takže jste oblečení a musíte mít masku na obličeji. Venku je vedro a vy se potíte, takže se vám brýle mlží a vy nic nevidíte. Navíc musíte mít nějaké odolné sklo, protože písek, který se odráží má furt dost síly nejen aby vás ztrestal, ale i poškrábal brýle a časem tak znemožnil průhled skrz ně. Další věc je, že písek lítá všude, takže vše musíte mít zakryto. Hlavně okna!!! A tak nemůžete větrat a při pískování vzniká dost odpadního prachu v ovzduší, takže se snižuje viditelnost i dýchatelnost. V návaznosti na jemný prach ve vzduchu vzniká další problém, který jsem myslel že jsem vyřešil, ale nevyřešil. Tím problémem je kompresor. Musí být umístěn venku jinak v průběhu práce nasaje tolik prachu, že se vám zadře. Já ho měl v druhé místnosti oddělené igelitem ve dveřích a myslel jsem, že to bude stačit. Nestačilo. Vzhledem k tomu, že pískování vyžaduje dost velkou energii, malý kompresor, co máte doma vám nebude stačit ani abyste dostali písek do hadice natož aby jste s ním něco opískovali. Takže další věc je, že musíte sehnat velký dvoupístový kompresor. Jeho oprava mě stála asi 3,5k.
Další negativum je úklid. Dodneška narážím na místa, kde ho ještě najdu a musím vysát, prostě zalítá to všude. Pískovačka je navíc poměrně náchylná na poměr přísunu písku a vzduchu, a tak se často ucpe přívodní hadice a vy musíte všeho nechat a rozmontovat ventil a prošťouchnout to. Není to nic náročného, ale zdržuje vás to. Hadice je kvůli tlaku navíc krátká, a tak když chcete dělat něco u stropu musíte zvednout do určité výšky celou pískovačku, aby jste tryskou na konci hadice dosáhli kam potřebujete. Když už jsem u té trysky tak to je taková malá keramická koncovka, která se pískováním opotřebí a pokud děláte větší množství dřeva, budete jich potřebovat hodně. Trysky se navíc špatně shání a dají se koupit v podstatě jen přes internet, a to chvíli trvá a zdržuje od práce tak na to pozor.
No, tak jsem si vylil srdíčko a už toho nechám, minimálně do dalšího vydání našeho nepravidelně pravidelného blogu o stavění:)
A na úplnej závěr ještě něco, co myslím že se mi povedlo. Tahle technika opalování dřeva, která je původem z japonska, slouží k povrchové úpravě dřeva aby bylo odolnější povětrnostním podmínkám a tradičně se provádí na prknech. Já už měl z prken fasádu hotovou a jediný co jsem mohl ještě opálit bylo OSB. A tak jsem se tak trochu po Cimrmanovsku stal zřejmě prvním člověkem, který opaloval slisovaný piliny. Desky jsem opaloval jednotlivě a v dostatečné vzdálenosti od domu. Deska musela poměrně vydatně vzplanout aby opálení bylo i v pórech desky a vytvořila se tak jednolitá černá struktura. Desky jsem ještě před opalováním naměřil a řízl tak jak jsem potřeboval abych následně opálenou desku už jen namontoval a nenarušoval opálení novými řezy. OSBčko potřebovalo tak 20min na vychladnutí, abych měl dobrý pocit, že nemůže v domě nic vzplanout v důsledku nějakého uhlíku. Postup je poměrně jednoduchý, avšak zdlouhavý a tak jsem byl rád, že jsem dělal jen dvě stěny. S výsledkem jsem naprosto spokojený a nejen, že stěna vypadá dobře, ale plní i jakousi protipožární ochranu v místech, kde budou stát krbová kamna.
